Osobní stránky výtvarnice a spisovatelky

Červeně

 

Anglická červeň

Jedná se o kysličník železitý, který se připravuje zahříváním síranu železnatého s křídou nebo vápnem. Tento pigment obsahuje velké množství sádry, má také tvrdou texturu. Barevně není moc vydatný a kryje středně. Je světlostálý a i po chemické stránce je odolný vůči chemikáliím. Do olejových a olejopryskyřičných pojidel se moc nehodí. Svůj spůsob využití uplatní nejlépe v tempeře, pro kvaš a pro fresku.

 

Brazilské dřevo (fernambukové dřevo)

Čistě přírodní červené barvivo, které se získává extrakcí z jádrového dřeva stromu Caesalpinia braziliensis nebo Caesalpinia sappan. Její používání je známo již od 16. stol. jako inkoust nebo lazurní červeň v malbě.

 

Dračí krev

Toto barvivo má tmavočervenou barvu a je pryskyřičného charakteru. Získává se z plodů ratanové palmy (Calamus draco), která roste ve Východní Asii. Výborně se rozpouští v alkoholu, organických rozpouštědlech a balzámech. Používá se hlavně k výrobě zlatých lazur tzv. zlatolaku.

 

Chromová žluť

Zásaditý chroman olovnatý, který má vysoký index lomu, měkkou texturu a brilantní odstín. Je vcelku stálá a využít ji můžeme ve všech technikách.

 

Indický lak (lac lake)

Opět se jedná o přírodní červené barvivo. Získává se z pryskyřičných výměšků červce lakového (Coccus Lacca). Tento živočich žije na některých stromech rodu Croton ficus v Indii, v Barmě a na Dálném východě. Toto barvivo řadíme mezi nejintenzivněji zbarvené šelaky, kde barvící složku tvoří soli lakové kyseliny. Barvivo se dá dobře rozpouštět v alkoholu a používá se v olejových a olejopryskyřičných médiích.

 

Kadmium červené

Chemický názývaný tioselenid kadmia, který vzniká srážením. Pigment má jemnou strukturu, měkkou texturu a dobrou kryvost. Má vysoký index lomu. Je to poměrně "nový" pigment, který byl do malby uveden až ve 20. století.

 

Košenila (cochineal)

Jedná se o přírodní barvivo, které se získává sušením těl samiček červce nopálového (Coccus cacti). Tyto samičky žijí na různých druzích kaktusů. Původně se vyskytovaly v Mexiku, ale v dnešní době jsou k vidění převážně ve Střední Americe (Honduras, Peru). Z pohledu chemie je barvící složkou karmínová kyselina. Karmín - hlinitá nebo vápenatá sůl kyseliny karmínové a karmínový lak je extrakt, srážený kamencem. Karmín není světlostálý, protože na světle hnědne (týká se hlavně akvarelu). V olojových pojidlech je stálejší. 

 

Marsovy barvy

Jedná se o uměle připravované železité barvy žlutých, červených a fialových odstínů, které se vyrábí srážením rozpustných železitých a hlinitých solí. Tím vzniká Marsova žluť, která se dále žíhá a tím se dosahuje dalších odstínů. Vzniklé pigmenty jsou velmi jemné, mají střední texturu a dobrou vydatnost. Svými vlastnostmi odpovídají přírodním železitým pigmentům.

 

Minium (suřík)

Chemicky nazývaný orthoolovičitan olovnatý, který vzniká zahříváním klejtu nebo kovového olova při teplotě 480 C. Má jasný červený tón a vysokou kryvost. Vyznačuje se velmi měkkou texturou a amorfní strukturou. Je světlostálý, ale při vyšší vlhkosti hnědne. Známe i tzv. oranžový suřík, který má velmi světlý odstín. Ten se připravuje oxidačním žíháním karbonátové olovnaté běloby a je velmi jemný. Jeho použití je pouze v uměleckých barvách. Velmi dobře se snáší se všemi pojidly a urychluje schnutí olejů. Je zdraví škodlivý.

 

Molybdátová červeň (chromový šarlat)

Jedná se o jasně červený pigment, který se skládá ze směsných krystalů chromanu, síranu a molybdenanu olovnatého. Vyznačuje se dobrou kryvostí a barevnou mohutností. Je to světlostálý pigment, vhodný pro všechny techniky. Další poměrně "mladý" pigment, který se začal používat až ve 20. století.

 

Mořenový lak (přírodní alizarin)

Další přírodní barvivo, které se získává z kořenů mořeny barvířské (Rubia tinctorum). Pigment se získává srážením extraktu kamencem. Jedná se o nejstálejší organické barvivo, které je vhodné pro všechny techniky. Dnes je nahrazen syntetickým alizarinem.

 

Pozzuola

Je to přírodní červený kysličník železa vulkanického původu, který se vyskytuje v nalezištích u Neapole. Má sytý červenohnědý odstín, jemnou strukturu a dobrou kryvost a stálost. Je vhodná pro všechny techniky.

 

Purpur (tyrský nach)

V antickém světě se jednalo o jedno z nejvzácnějších a nejdůležitějších barviv, které se získávalo z mlžů rodu Murex brandaris a Purpurea haemotoma z pobřeží Atlantiku. Jedná se o velmi stálé barvivo, které je odolné v kyselinách i alkáliích. Je také nerozpustný ve většině organických rozpouštědlech. (V Byzancii se používal pro výrobu inkoustů)  

 

Rumělka (cinobr)

Přírodní minerální pigment, který se skládá ze sirníku rtuťnatého a rtuťové rudy. Má vynikající vydatnost a kryvost. Stálý, ale je-li vystaven dlouhodobějšímu  působení světelných paprsků - tmavne. Nelze mísit s měďnatými a olovnatými pigmenty. Používá se převážně s vodovými a emulzními pojidly. Pro olej je málo využívaný. 

 

Šafrán

Jedná se o přírodní žlutočervené barvivo, které se získává ze sušených květů byliny šafránu (Crocus sativius). Je rozpustný v tucích, olejích a pryskyřicích.

 

Železitá červeň

Původně se získávala z přirozených ložisek minerálu hematitu, ale v dnešní době se připravuje uměle. Je známá ve dvou formách jako oxid železitý a hydratovaný oxid. Oxid železitý v bezvodé formě má téměř purpurový temný odstín, hydratovaný oxid je tmavě žlutý až cihlově červený (podle stupně znečištění). Je to světlostálá barva a v kyselinách a alkáliích také. Vyznačuje se jemnou strukturou a středně tvrdou texturou.

 

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode