Osobní stránky výtvarnice a spisovatelky

Hnědi

Kasselská hněď

Jedná se buď o mleté hnědé uhlí nebo bituminózní hlinku. Když jej smícháme s olejem, dostaneme lazurní barvu velmi tmavého odstínu. Můžeme ji mísit se všemi barvami, ale není světlostálá - šedne.

 

Van Dyckova hněď

Může být buď synonymum kasselské hnědi a nebo se může jednat o směs několika pigmentů (převážně černi, tmavého mořenového laku  uhlí)

 

Umbra přírodní a umbra pálená

Jsou to tmavě hnědé zemité pigmenty různých odstínů světlosti. Obsahují hydratované kysličníky železa (50%), kysličník manganičitý (15%), hlinku, křemičitany a bituminózní látky. Jako jeden z nejlepších se považuje umbra kyperská, která má chladný, nazelenalý odstín a pálením se mění v umbru pálenou. Má střední krycí i barvící mohutnost. Umbry jsou světlostálé, co se týče neolejových pojidel v technikách akvarelu, pastelu, kvaše a tempery. Mají malou odolnost proti povětrnostním vlivům a proto nejsou vhodné pro používání do vnějších nástěnných maleb. S olejem reagují za vzniku kyslíku, urychlujícího tuhnutí oleje, a manganatých mýdel, která krystalizují ve shlucích, obklopujících částečky pigmentu. Manganatá mýdla jsou rozpustná ve vodě, a proto umbry jako olejové barvy neodolávají dostatečně účinkům vlhkosti a povětrnosti. Tyto pigmenty samy o sobě po uschnutí tmavnou, až do černa. Na tomto nežádoucím jevu se nepochybně podílí reagování manganu s olejem, který se jím zabarvuje tmavohnědě a potom prostupuje do vrchních barevných vrstev. Proto by barevné tóny umbry přírodní i umbry pálené měly být nahrazeny směcicí stálejších pigmentů a to hlavně co se týče oleje a fresky.

 

Země zelená pálená

Je to naprosto stálý pigment tmavě hnědého odstínu okru. Jeho barvící schopnost, ani kryvost není příliš velká a spotřebuje 50% oleje.

 

Pruská hněď

Tento pigment vzniká žíháním pruské modři. V dnešní době se příliš nepoužívá, což si myslím, že je škoda, protože pruská hněď je spolehlivá a totožná (chemicky) s hnědými kysličníky železa.

 

Asfalt syrský

Skládá se z vysokomolekulárních uhlovodíků vysoké molekulové váhy, organických sloučenin síry, dusíku a malého množství volného uhlíku, který mu dodává hnědočernou barvu. Nejkvalitnější a nejvíc používaný v umělecké tvorbě je asfalt, který se těží u Mrtvého moře. Asfalt se rozpouští v terpentýnové silici, v aromatických uhlovodících a za horka v olejích. S tuhnoucími oleji dává roztok, jehož koloidní povaha je příčinou pomalého schnutí asfaltové olejové barvy. Ta nikdy dokonale neztuhne a také vnáší do malby několik závad. (např. odspodu způsobuje trhání, krakelování povrchových vrstev,nadto jimi prorůstá a tak mění kolorit barvy. Pokud nanesete na plátno jednotlivou samostatnou vrstvu, tak bude nejprve krakelovat, postupem času se budou krakely rozšiřovat a tím vám vznikne přes celou tuto vrstvu tzv. krokodýlí kůže.)

Asfalt vzdoruje kyselinám i zásadám, ale je možné ho použít ve směsích s voskem a s pryskyřicemi v grafických technikách. V rozptýleném světle je stálý, ale pokud ho vystavíte přímému slunci, pak v tenké vrstvě bledne.

Pokud rozpustíme syrský asfalt v terpentýnovvé silici nebo xylenu, budeme mít lazury, které v krátké době uschnou. V této podobě ho je možné použít jako nezávadnou lazuru na uschlé podmalbě nebo podkladu a to ve složení:

1 díl syrského asfaltu

2 díly terpentýnové silice

V malbě se začal asfalt používat již v 16. stol. Ve Francii a Anglii 19. stol. byl tak oblíben, že to s jeho užitím až přeháněli...bohužel ke škodě obrazů. 

 

Sépie

Jedná se o tmavěhnědé barvivo, které produkuje hlavonožec sépie. Patří mezi nejstálejší organická barviva přirozeného původu, ale není světlostálá na přímém slunci (bledne). Hodně se používá v akvarelu a lavírovací technice.

 

Bistr

Je to dehet, usazený při spalování pryskyřičného dřeva. Propírá se horkou vodou a mísí se s arabskou gumou. Používá se jako hnědá lazurní akvarelová barva. (na světle mění odstín). Hodně lavíroval bistrem např. Rembrandt své kresby.

 

Shrnutí - dodatek k hnědým pigmentům

Pokud jsou hnědé pigmenty vystaveny povětrnostním vlivům, pak není žádný z těchto uvedených zcela nezávadný a to jak v olejomalbě, tak i malbě nástěnné. Pro obě již zmíněné techniky je vhodnější používat tmavé hnědi namíchané ze stálých pigmentů (z černě, sielny pálené hlubokého odstínu a ftalocyaninové modři nebo zeleně). Toto je jediný způsob, jak se vyvarovat následných nežádoucích změn ve vrstvách.

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode