Osobní stránky výtvarnice a spisovatelky

Modře

 

Coelinova modř (ceruleum, blankytná modř)

Jedná se o ciničitan kobaltnatý, který se připravuje srážením síranu kobaltnatého s oxidem cíničitým. Je to velmi stálý pigment, s vysokým indexem lomu, vyznačující se jemnou strukturou, měkkou texturou a dobře kryje. Jelikož obsahuje kobalt, dobře zasychá v oleji. Může se mísit se všemi pigmenty a používá se ve všech technikách.

 

Egyptská modř (modrá frita)

Využívaná už v antice. Vyráběná žíháním směsi měďnatých solí, křemičitého písku, vápna a sody. Struktura pigmentu je krystalická, textura tvrdá a středně kryje. Je světlostálá, také v kyselinách a alkáliích. Můžeme ji mísit se všemi pigmenty neomezeně. Největší využití najde v temperovém a kvašovém pojidle. Vhodná pro fresku.

 

Ftalocyaninová modř (modř monastral)

Chemicky ftalocianin mědi. Jedná se o organické syntetické barvivo. Je velmi vydatná a světlostálá. Nedá se rozpustit ve vodě, ani v oleji i některých organických rozpouštědlech. Vhodná pro všechna pojidla. Vyznačuje se vysokou odolností v kyselém i zásaditém prostředí.

 

Horská modř (azurit)

Původně získávána z minerálu azuritu. Chemicky se jedná o zásaditý uhličitan měďnatý. Vyznačuje se středně tvrdou texturou a jemnou strukturou. Má vysoký index lomu a střední kryvost. V alkáliích i na světle je stálá. Pouze v kyselém prostředí je nestálá.

 

Chrysocolla

Chemicky je jedná o přírodní silikát mědi. Svým vzhledem se velmi podobá minerálu malachitu, pouze v odstínu je sytější. Vyznačuje se především jemnou strukturou s tvrdší texturou. Je světlostálá, ale nestálá vůči kyselinám a alkáliím. Dnes se nepoužívá, ale můžeme se s ní setkat např. ve starých byzantských rukopisech.

 

Indigo

Jedná se o modré barvivo rostlinného původu, které se používá v Asii především k barvení textilu. Barvivo se získává z různých rostlin rodu Indigofera, přičemž barvící substanci tvoří indigotin. Má výbornou barvící schopnost. V olejovém pojidle je středně stálé. Vhodnější uplatnění najde v pojidlech vodových a nebo emulzích.

 

Kobaltová modř (smalt)

Chemicky se jedná o rozemleté kobaltové sklo, které je zbarvené kysličníkem kobaltu. Má nízkou kryvost, je však stálá a použitelná ve všech technikách.

 

Kobaltová violeť

Bezvodý fosfát nebo arsenát kobaltu a nebo taky směs obou. Fosfát má temnější odstín, vyznačuje se střední texturou i kryvostí. Je velmi stálá a to ve všech technikách .Jedná se velmi málo používaný pigment, jelikož je velmi drahá a pozor - je jedovatá!

 

Manganová modř

Je to docela „mladík“. Ve světě umění se začal uměle vyrábět a používat až ve 20.stol. Chemicky se jedná o manganát barnatý na substrátu síranu barnatého. Je to naprosto stálý pigment, který je vhodný i pro značně alkalická prostředí (např. freska). Vyznačuje se středně tvrdou texturou s nízkou kryvostí.

 

Manganová violeť (pernamentní violeť)

Chemicky komplexní sloučenina – fosforečnan manganato-amonný, vyznačující se malou kryvostí. Je světlostálá, ne však v kyselinách a alkáliích (rozkládá se). Je nevhodná pro fresku. Tato sloučenina se dá mísit se všemi pigmenty.

 

Pruská modř (berlínská modř, pařížská modř, modř milori) 

Chemicky komplexní sloučenina – kyanoželeznatan železitý. Hluboká modř až bronzového nádechu s velmi jemnou strukturou. Barvící vydatnost je mimořádně velká a asi největší ze všech uměleckých barviv. Je světlostálá a výborně kryje. V pastózních vrstvách je velmi tmavá až černá (index lomu n = 1,5). Také se hodně využívá pro malbu lazurních technik. V technikách fresky nebo kaseinové tempery se však nedoporučuje jelikož se působením alkálií rozkládá a hnědne. Pruskou modř objevil r. 1704 alchymista Diesbach, který však svůj objev dlouhou dobu tajil. Proto se její výroba rozšířila až ve druhé polovině 18. století.

 

Thénardova modř

Jedná se v podstatě o amorfní tuhý roztok oxidu kobalnatého v oxidu hlinitém. Má jasně modrý odstín, který je podobný ultramarínu. Vyznačuje se měkkou texturou a nižší kryvostí. Je stálá i vůči kyselinám.

 

Ultramarín modrý přírodní (lapis lazuli)

Pigment, který se získává drcením přírodního polodrahokamu minerálu lazuritu. Chemicky se jedná o křemičitan hlinitosodný. Je světlostálý s nižším indexem lomu (1,5). Tedy nižším, než má lněný olej a proto je vhodnější spíše pro temperové a kvašové pojidlo než pro olejomalbu.

 

Ultramarín modrý umělý (pernamentní modř)

Jeho chemické složení je téměř totožné s ultramarínem přírodním, avšak nikoli jeho struktura. Od přírodního se liší tím, že má jemnou a homogenní strukturu, měkkou texturu a nízký index lomu. Má dobrou kryvost a vynikající barevnou brilanci. Je světlostálý, ale citlivější na kyseliny. V olejových pojidlech také často mění barvu (šedne), což je způsobeno uvolněnými mastnými kyselinami při oxidaci olejů. Nedá se moc dobře mísit s olovnatými a měďnatými pigmenty.

 

Ultramarinová violeť

Žíhaný modrý ultramarin s uhličitanem amonným (při teplotě 150 stupňů). V alkáliích je stálá a proto vhodná i pro fresku. V oleji má slabou kryvost a malou barevnou vydatnost. Je vhodnější spíše pro vodová pojidla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode