Osobní stránky výtvarnice a spisovatelky

Zeleně

 

Země zelená (veronská a česká)

Jedná se o přirozený zemitý pigment, obdobného složení, jako mají okry. Jedná se o složité sloučeniny minerálů glaukonitu a seladonitu (hydráty kysličníků železa a hořčíku s draselnými křemičitany)

Veronská země zelená má odstín do modrozelena a země zelená česká má čistý zelený odstín (dá se přirovnat k olivové barvě).

Obě tyto barvy jsou na vzduchu i na světle a rovněž ve směsi se všemi barvami naprosto stálé a hodí se pro všechny techniky. V oleji dobře schnou, ale mají špatnou kryvost a sklony k hnědnutí. Silným pálením se mění v naprosto stálý hnědý pigment zemi zelenou pálenou.

V současné době je většina nalezišť těchto zelení vyčerpána. Jejich podřadné druhy, které se prodávají v obchodech špatně kryjí. Dají se však nahradit kysličníkem chromitým, který se těmto pigmentů svým odstínem lomené zeleně podobá.

 

Kysličník chromitý (chromoxid tupý)

Je to naprosto stálý - na světle i na vzduchu, ve směsích se všemi pigmenty. Spotřebuje 30% oleje, výborně kryje a patří k nejvydatnějším barvám. V umělecké malbě se začal používat od roku 1862.

 

Chromoxid hydrát (chromoxid ohnivý)

Další naprosto stálý na světle, také ve směsích  s jinými barvami i ve všech technikách a odolný vůči povětrnostním vlivům. Za horka získaný hydrát má hlubší barevný odstín než hydrát srážený za studena. Jedná se o vysloveně lazurní barvu. Kryje pouze v pastózní vrstvě, ale tím ztrácí svou barevnost a mění se ve tmavě zelenou až zelenočenou. Pigment se často ředí bílými pigmenty s nepatrnou barvící vydatností...v této podobě se dá i koupit a to pod názvem PERMANENTNÍ ZELEŇ.

 

Kobaltová zeleň (zinečnatan kobaltnatý)

Jedná se o spolehlivou a stálou barvu. Nesmí se pouze používat ve fresce. Je málo krycí a barvící vydatnost je nízká. Rychle schne a není jedovatá.

 

Ftalocyaninová zeleň (monastrálová zeleň, heliogenová zeleň)

Získává se chlorováním ftalocyaninové modři a jedná se o tmavě zelený až černý prášek, který vyniká hloubkou a sytostí svého zelenomodrého odstínu. Jeho bavící vydatnost je mimořádně velká, dobře kryje i v pastózních vrstvách, které se jeví téměř černé. Je světlostálá a i ve směsi s ostatními pigmenty vhodná pro všechny techniky. Není jedovatá a v malířství se začala používat od roku 1927.

 

Měďnaté zelené pigmenty

Horská zeleň (zásaditý uhličitan měďnatý)

Svinibrodská nebo Mitisova zeleň (směs arzenitanu a octanu měďnatého)

Staromistrovská měděnka (zásaditý octan měďnatý)

 

Tyto pigmenty nejsou stálé a proto je mezi uměleckými barvami již nenajdete.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode