Osobní stránky výtvarnice a spisovatelky

Staré techniky restaurování

 

Několik slov o tom, co je to restaurování a jak se kdysi obrazy upravovaly.

 

Účelem restaurování obrazů je opravit stará, léty i jinak poškozená a zašlá díla do jejich původního stavu. Restaurovat tedy znamená obnovit. Další věcí restaurátora je dílo kvalitně a dobře zakonzervovat. V tomto směru neexistují žádná pravidla, kterými by se měli konzervátoři či restaurátoři řídit. Každý takový restaurátor musí mít výborné znalosti malířských technologií.

 

Když nalezneme např. někde ve skříni u babičky opravdu hodně starý obraz s podobiznou některého z našich prapředků, při bližším zkoumání zjistíme, že barvy jsou zašlé, plátno třeba natržené, dřevěný rám nalomený, sami si s opravou či záchranou této rodinné památky těžko poradíme. Proto, abychom dílo dostali do původního stavu, musíme se vydat za někým opravdu hodně kvalifikovaným – za restaurátorem. Přineseme starý obraz, svěříme jej do péče mistra a v podstatě nemáme ani tušení, co se za zavřenými dveřmi ateliéru restaurátora děje...

 

Pojďme tedy nahlédnout do míst před několika desítkami let, jak se kdysi restaurovalo...

Restaurátorova dílna skýtala opravdu zajímavý pohled. Tato pracovna byla velmi podobná skladům obchodníků se starožitnostmi. Když se rozhlédnete pozorněji, všude kolem na zdech a stojanech spatříte zavěšené obrazy, rámy různých velikostí, olejová plátna, akvarelové papíry, barvy, štětce, apod. Restaurátor, jak už jsem výše uvedla, musí mít odborné znalosti většiny výtvarných technik, protože nikdy dopředu neví, jaké dílo bude opravovat...

...Dejme tomu, že má před sebou obraz v oleji na plátně - kdysi skvostné umělecké dílo...nyní ubohého starce, se zakaleným lakem, s popraskanými šupinami, zčernalou barvou, potrhaným plátnem a bůh ví, čím vším ještě...

 

Restaurátor si počíná velmi opatrně a s takovýmto dílem zachází v rukavičkách, jako by to byl křehký ledový květ. Nejprve opatrně uvolní časem zrezivělé hřebíky ze ztrouchnivělého dřevěného rámu, plátno sundá a položí na rovnou dřevěnou desku. Pokud je povrch malby už šupinatý, řeknete si, že tohle snad opravit ani nejde. Máte pocit, jakoby i další Váš pohled působil větší prasklinky a šupiny. Ale není třeba propadat panice. Existuje totiž takový speciální nátěr z měkkých pryskyřic a včelího vosku, kterým se za pomocí velmi měkkého štětce poškozená barevná vrstva napojí. To je takový nátěr rychlé pomoci, kterým to ale zdaleka nekončí. Základním prvním nátěrem docílil restaurátor toho, že se barevná vrstva stala opět vláčnou.

Abychom zabránili dalšímu jakémukoliv odlupování šupinek, musí se celý povrch malby přelepit několika vrstvami hedvábného papíru. A protože každá věc potřebuje svůj čas, musí se i toto plátno nechat několik dní v klidu.

Říkáte si, to už není ani možné, co tam ten restaurátor s mým pradědečkem provádí? V této fázi odpočívání díla momentálně neprovádí nic. Může se věnovat dalším zakázkám a pracovat na jiných obrazech.

Když přijde ten správný čas, malbu s vaším prapředkem restaurátor obrátí a na řadu přichází rub obrazu. Začne se odstraňovat vše, co je ztrouchnivělé a potrhané a vyčistí se případná plíseň i prach. Skalpelem nebo jiným velmi ostrým nožem se odstraní všechny vyčnívající nitky, které se za ta léta uvolnily, odřežou se uzlíky, odloupnou se všechny záplaty, nálepky a další špinky, které tam nepatří a plátno se vydesinfikuje. Tato „operace“ se provádí zcela jednoduše. Restaurátor nalije do rozprašovače desinfekční přípravek a plátno jím mírně orosí. Tímto v podstatě zničí veškeré zárodky plísní.

Nyní následuje další nátěr :-) Je potřeba plátno (na rubu) napustit lepivou voskovou emulzí s přísadou pryskyřice. Tohoto laku bude potřeba trošku víc a plátno se jím musí napouštět tak dlouho, dokud emulze neprosákne plátnem až na podkladovou a dále i samotnou poslední barevnou vrstvu, kterou před léty malíř nanesl jako závěrečnou.

V této chvíli si mistr vezme přibližně stejně velký kus režného plátna a přilepí ho za pomocí speciálního lepidla na rub obrazu s vašim pradědečkem. Nové plátno musí být velmi pečlivě přilnuté k tomu původnímu narušenému. K tomu se používaly speciální žehličky, které se trošku nahřály a mírně přitlačily na obraz. Pokud jste dobře četli, výše jsem uvedla, že nátěr první rychlé pomoci obsahoval i vosk. Tento vosk se při zahřátí žehličkou rozpustil a krásně narovnal zvláčnělé šupinky barevných vrstev vašeho obrazu. Po takovémto zásahu se nechalo ošetřované plátno opět odpočívat.

Jakmile chvíle odpočinku díla skončila, bylo potřeba jej opět napnout na nový klínový rám. Hedvábný papír, který restaurátor nalepil na barevnou vrstvu obrazu již v počátku své práce nyní orosí a pomalými tahy odstraní pryč. V této podobě byl obraz změněn k nepoznání. Žádné vrásky, žádné šupiny, praskliny...nic, co by poukazovalo na to, že obraz byl poškozen. Stojí před námi dílo s rovnou a hladkou malbou. Místy se mohou ukázat drobné prohlubeninky v místech, kde šupinky odpadly. I s tím si mistr restaurátor poradil za pomocí pružného, světlého, polomastného tmelu.

V této fázi je však naše malba stále pokryta starým kalným lakem a nečistotou. Tu je potřeba odstranit. Jakmile je tak učiněno, osvěží se malba směsí lihové a chloroformové páry. Dělalo se to proto, aby se zpráškovatělý původní lak zacelil a stal se čirým. Někdy tato technologie páry nestačila a nečistoty se musely odstranit i s lakem. Smytí laku se provádělo jen částečně a to způsobem, aby na barevné vrstvě poslední zůstala alespoň malá vrstva závěrečného laku, která se pak ošetřila ještě mírně lesklým roztokem pryskyřice v terpentýnové silici. V této chvíli obraz opět ožije. Barvy se rozjasní, rozzáří, vystoupí. Vše je nyní krásně svěží a stíny takové, jaké mají být.

Při posledních úpravách přistupuje restaurátor k obrazu s paletou barev a štětcem. Shodnými a dokonale přesnými barevnými odstíny přikrývá tmelová místečka. Musí pracovat velmi přesně a opravdu dobrý restaurátor se pozná podle toho, že se štětcem a barvou nikdy nedotkne jiného místa na plátně, než-li toho tmelového. Takovouto retuší zmizí i poslední nedokonalosti a prohlubinky na jinak už krásném díle.

Obraz opět schne. Schne ale podstatně déle, a to na čistém vzduchu v mírně teplé místnosti, aby veškeré retuše výborně zaschly. Teprve ve fázi, kdy se barevné vrstvy plně okysličily, mohl restaurátor nanést poslední závěrečné laky. Tyto ochrání před vlivy vlhka, teplotním změnám i případnému poškození z velmi častého otírání prachu mokrým hadříkem z obrazu. Což pak musí takové plátno říkat třeba prontu proti prachu, bez důkladného předchozího ošetření? Předpokládám, že lidem portrétovaným na plátně by stávaly vlasy na hlavě :-)

Obraz pro vás je připraven – zbývá zaplatit a jít si najít vhodné místo, kde se toto dílko bude nejlépe vyjímat.

 

Na konec tohoto článku musím zopakovat, že toho se dělo v dílnách mistrů a restaurátorů ve velmi starých dobách. Dnes se používají jiné, někdy i podobné technologické postupy a materiály, ale o tom mé stránky nejsou :-)

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode