Osobní stránky výtvarnice a spisovatelky

Výroba starého obrazu

 

Jak si vyrobit starý obraz?

 

Tento článek bude o teoretické ukázce starších technologií, používaných pro docílení efektu starobylého obrazu. Jistě jste někdy měli možnost navštívit nějakou galerii nebo zámeckou obrazárnu, kde se to mistrovskými díly jen lesklo. Až by měl jeden pocit, že si kousek té starodávné krásy musí vzít domů – ale – to nejde. V tom případě vás napadne, že si vezmete do ruky štětec, koupíte ve výtvarných potřebách vše, co je nutné k namalování obrazu a pustíte se do práce.

Protože – co zvládli mistři kdysi, zvládnu já taky :-) ? Není to tak snadné. Když nebudeme brát v úvahu to, že barvy dnešní doby jsou nesrovnatelné svou konzistencí a složením s pigmenty staré doby a tudíž barevný efekt výsledné práce pak zcela odlišný, musíme se zamyslet nad tím, že všechny laky, barvy, plátna, papíry...stárnou už v okamžiku, kdy se „narodí“. Jako všechno v tomto světě. Vše podléhá času a mění se. V tom případě se můžete snažit, jak chcete. Můžete míchat správné poměry olejů, pigmentů, nanášet lazury, pasty apod. Ale výsledná práce bude vypadat pořád „jako nová“. Bohužel žádný „urychlovač času“ neexistuje. Nemáme k dispozici žádnou mikrovlnnou troubu, kterou bychom nastavili třeba na rok 1441 do doby renesance florentského malíře Piera di Cosima, zmáčkneme knoflík a po chvíli vytáhneme z boxu nádherný starý obraz, s nádechem patnáctého století.

Nová doba skýtá množství možností a technologií, jak si pomoci i když pravda, je to trošku složitější, ale jak říká staré přísloví „kdo chce kam...“. Nenaleznete zde novodobé návody – i přesto, že jsou mi známy, podělím se s vámi o nějaké ty starší :-)

 

  1. Jedna z možností, jak si obstarat starý materiál, je zajít si do nějakého starožitnictví a nebo na aukci obrazů a tam zakoupit dílo nevýznamného malíře, které má pramalou uměleckou hodnotu.

Takovéto dílko si přineseme domů a setřeme starou malbu. K tomu nám postačí terpentýnová silice a kousek starého hadříku. Hadřík navlhčíme touto pro mne voňavou silicí a zlehka přejíždíme po malbě, jemnými, krouživými pohyby ruky. Není vyloučené, že se pod starou malbou objeví ještě další jiná. Méně významní malíři, kteří neměli mnoho finančních prostředků ke koupi pláten často používali stará díla k přemalování. Je také možné, že malba pod vrchní ukrytá má větší uměleckou hodnotu. Pokud se vám takový „poklad“ čili schovanou druhou malbu poštěstí objevit, zkuste si domů pozvat nějakého odborníka či starožitníka...nikdy nevíte, co se chystáte zničit :-)

  1. Pokud nemáme možnost nějaké takové koupě starého obrazu, zkusíme si ho vyrobit sami. Opatříme si dřevěnou desku a poprosíme nějakého myslivce, aby nám ji prostřílel jemnými ptačími broky. Tímto dosáhneme efektu napodobujícího červotoče :-) Nyní budeme potřebovat, aby dřevo nabylo starobylého vzezření. Toho bychom mohli dosáhnout například kyselinou solnou, hypermanganem, řídkým roztokem kolomazu, taky třeba tím, že dřevo na chvíli zavěsíme v komíně a velmi důkladně proudíme. V těch dobách, kdy se vyráběla velká dřevěná mlýnská kola, napouštělo se dřevo dobytčí krví. To by mělo za výsledek následné ztmavení dřevěné desky. Možností, jak docílit starobylého efektu je opravdu hodně. Stačí si z výše uvedených vybrat a vyzkoušet :-) Pokud máme takto připravený dřevěný podklad nebo plátno, můžeme se pustit do malby.

Pokud jsme seznámeni s technologií malířských technik, není problém vytvořit nějakou podobiznu našeho dítěte, či předka. Ve starých dobách se v hojné míře používalo techniky lazurních vrstev, které se jako průsvitné nanášely v různých časových odstupech na plátno a tím se docílilo efektu větší hloubky a prostoru v obraze. Bavíme se neustále o starých mistrech a obrazech, které jsme spatřili v zámeckých obrazárnách – s motivy převažujícími portrétní malbou či výjevy loveckými a zátiším.

Takže se pustíme do malby. Jakmile jsme hotovi, necháme dílo dobře uschnout. V této fázi naše malba nebude vypadat jinak staře. Tváří se jako normální portrétní dílo, které čeká, až mu dodáme sešlost let. Stářím vznikají v barevných vrstvách malby různě velké trhliny. Tohoto efektu docílíme opět několika způsoby. Můžeme si vzít ostré rydélko a za pomocí rychlých kratinkých vrypů děláme do barevné vrstvy záseky, které se trhlinkám podobají. Další možností, jak docílit požadovaného efektu je potřít celý povrch malby speciálním lakem. Tento lak má jednu skvělou vlastnost a to, že se jeho prudkým zahřátím vytváří trhlinky i prasklinky v laku i v barevných vrstvách. Je k tomu potřeba zvláštní sušárna, která se podobá kuchyňské troubě, kde se obraz prudkým žárem vysuší.

Nyní máme popraskaný, šupinatý obraz, ale pořád ještě je příliš čistý a svěží. Je tedy potřeba jej zašpinit. Opět si pomůžeme tím, že obraz zavěsíme do kouře a poté do něj zlehka vmasírujeme saze. Provedeme to po celém povrchu malby. Tyto saze nám vniknou do trhlinek a prasklinek, které jsme vytvořili předtím a zaplní je tmavou špínou.

Nakonec závěrečná fáze – taková ta pomyslná třešnička na dortu, která z díla vytvoří mistrnou renesanční dokonalost :-)

V poslední fázi naneseme na naše dílo několik vrstev závěrečného laku, kterému se říká starožitnický. Je velmi hustý a zažloutlý. Po jeho zaschnutí dosáhne naše dílo hlubokého lesku, také starožitnickou patinu, která bílé tóny mění na měkké zlatavé odstíny, modré propůjčuje nazelenalý nádech a moc hezky vypadá původní červená, která se pod tíhou tohoto laku jeví jako zlatooranžová.

Pokud budete mít pocit, že po zaschnutí laku je vaše dílo až příliš lesklé, můžete lak jemně přebrousit a zmatovat měkčím tamponem.

 

Nyní můžeme dílo umístit do naší domácí obrazové galerie.

 

Pokud někteří z vás nabyli dojmu, že na tomhle v podstatě nic není a že je tedy možné teoreticky zhotovit i nějaký ten opravdu výborný padělek, věřte, že dnešní doba a technika se oklamat nedá. Budete mít problém už i s tím, vytvořit opravdové, zatočené chodbičky od červotoče, které se nastřílet zatočeně prostě nedají :-) Ručně zhotovené vrypy prasklinek se pod lupou zkušeného odborníka také dají velice snadno rozeznat od těch pravých. A to ani nemluvím to tom, jak výborní malíři byste museli být, abyste vytvořili dílo na chlup přesné originálu.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode